1. Kolektiv autorů pod vedením M. Maslowského, D. Francforta a P. Gradvohla (autoři části o českých zemích P. Horák, P. Kyloušek, L. Froulíková ), Culture et identité en Europe centrale. Canons littéraires et vision de l’histoire [Kultura a identita ve střední Evropě. Literární kánony a historické vize], Institut d’Études slaves a Masarykova univerzita, 2011 (660 stran);

2. Kolektiv autorů pod vedením D. Francforta a A. Nivièra (autorka části o kultuře v českých lázeňských městech L. Froulíková), Culture des villes d’eau [Kultura v lázeňských městech], Presses universitaires de Nancy, 2011.

2) Publikace Kapitoly o češtině jako cizím jazyku je k dostání pouze v Plzni na Katedře českého jazyka a literatury Fakulty pedagogické. Zájemci mohou kontaktovat paní sekretářku Pavlu Soukupovou: pavlasou@kcj.zcu.cz.

Studenou a vlhkou večerní Sofií, plnou ustaraných a strkajících se Bulharů, jsem se nicméně pro balíček vypravil. U přepážky číslo jedenáct, ke které jsem se podle údajů na oznámení měl dostavit, nikdo nebyl, a i když jsem ostentativně pomrkával po nasupených tetkách u ostatních přepážek, nikdo k ní ani nepřišel. „Už to začíná,“ pomyslel jsem si. A taky jo. U přepážky číslo deset jsem se paní slušně zeptal, jestli netuší, zda vůbec a případně kdy se někdo dostaví k mojí přepážce číslo jedenáct. Místo odpovědi na mě vyštěkla: „Co chcete!“ Beze slov jsem jí podal své oznámení. Následoval ohlušující příval křiku, nadávek, vyhrožování a rozčilování se nad hloupostí a drzostí lidí, kteří nemají nic jiného na práci, než nebohým pošťákům otravovat život. Pochopil jsem, že pověsti o nepříjemnosti a neochotě zdejších pracovníků jsou ve srovnání s realitou jen pohádkou pro děti. Z toho žlučovitého proudu jsem nakonec přeci jen vyrozuměl, že balíčky se sice vydávají u přepážky číslo jedenáct, ale ve vedlejší místnosti. Ta paní měla pravdu: hloupost a ignorance dnešních mladých lidí opravdu nemá hranic! Ani nevědí, kde se vydávají balíky!!!

U přepážky číslo jedenáct ve vedlejší místnosti také nikdo nebyl. „Martyrium pokračuje. Zachovej klid!“ přemlouval jsem se. Opět ostentativní pohledy k nasupeným paním u vedlejších okýnek. Žádná reakce. Přemýšlel jsem, co dál, a cítil jsem, že mi pomalu dochází trpělivost. „Ten podělanej balíček mi byl čert dlužen. Kdo mi ho asi poslal?“ V tom jedna z pošťaček zařvala, až mi málem praskly bubínky: „Borko! Borko, máš tady člověka!“ Byl jsem rád, že jsem byl identifikován jako příslušník lidského rodu, i když jsem se tak, upřímně řečeno, přestával cítit. Po několika nekonečných minutách se odněkud došoural jeden roztřesený děda, vrhnul na mě rozezlený výraz, který říkal: „Co votravuješ, mladej!“ a nastavil ruku. Vložil jsem mu do ní oznámení a čekal, co bude. Nebylo nic. Chvíli si to četl zepředu i zezadu, jako by něco takového viděl poprvé v životě. Pak začal nadávat. Já jsem ho neposlouchal, protože už mi bylo všechno jedno a toužil jsem jen po tom, opustit co nejdříve tento palác hrůzy, ale i tak ke mně doletělo několik poměrně dost sprostých slov, která by se neodvážil vyslovit ani otrlý dlaždič. Pak se děda začal přehrabovat v nadpozemském bordelu na svém stole. Nedokázal jsem si představit, že by v této nepřehledné změti papírů, desek, složek, zaschlých žvýkaček, neořezaných tužek, bonbónů, kancelářských sponek, oznámení, účtů a bůhví čeho všeho ještě dokázal něco najít. Po zhruba dvaceti minutách se mu to ale zjevně podařilo, protože zajásal, popadl jakýsi ušmudlaný cár papíru, který připomínal ubrousek od svačiny z minulého století, a beze slova s ním odkráčel. Doufal jsem, že mi přinese balíček a já půjdu konečně domů. Opět chyba lávky. Děda sice přišel, ale bez balíčku. Že prý ho nemůže najít. Načež se k němu seběhly všechny ostatní pošťandy, každá nejchytřejší a nejzkušenější na světě a přehrabování v bordelu začalo znovu. Už jsem se smiřoval s tím, že zůstanu bez balíčku, když náhle dědův pohled padl na obrovskou krabici od banánů u stěny. Zasvítilo mu v očích a vyrazil k ní. „Tady je! “ oznámil vítězoslavně a mně se podlomila kolena. Děda sám ovšem balík neunesl, takže mě vyzval, abych obešel celou budovu a došel si pro krabici služebním vchodem. Možná by bylo bývalo lepší, kdyby ho nenašli, napadlo mě sarkasticky.

Na balíku nebyl odesílatel, jen razítko z knihkupectví. Bylo jasné, že se jedná o knihy. Takže asi něco pro katedru. Mávnul jsem si na taxík, protože jít pěšky přes celou Sofii s balíkem těžkým jako prase před porážkou nepřicházelo v úvahu, a vyrazil na univerzitu. Po cestě jsem přemýšlel, kdo to mohl poslat. Na adrese bylo mé jméno, takže o omyl nešlo. Že bych něco objednal a zapomněl na to? Tak špatně na tom snad probůh ještě nejsem. Že by někdo něco objednal mým jménem? Proč by to dělal? Že by to byla nějaká zapomenutá objednávka předešlé lektorky? Po dvou letech? To mystérium mě začalo zajímat.

S vypětím všech sil jsem krabici dotáhl do Bohemistického kabinetu a vrhl se hladově na rozbalování. Třeba tam bude nějaký dopis, který všechno objasní. Začal jsem vytahovat jednotlivé kusy. Lustig! Super! Krásná Babička! Nádhera! Scrabble! Žůžo, to se bude procvičovat slovní zásoba! Cimrman! Paráda, ideální na poslech! Tohle musel poslat někdo, kdo se vyzná. Krásné kalendáře, hra o reáliích České republiky, Lada, Krteček, kniha o sametové revoluci, přehledná gramatika, o které jsme dávno snili, česká přísloví! Přestalo mě zajímat, kdo to poslal, jen jsem si přál, aby to opravdu nebyl omyl a nemuseli jsme to vracet. Vždyť je to úplný poklad! Už jsem viděl, jak budeme všechny ty krásné knížky, kalendáře a hry používat při výuce, už se mi v hlavě začaly rojit nápady, jak je co nejlépe využít, už jsem viděl kolegy i studenty, jakou budou mít radost. Celá ta strastiplná anabáze s poštovními úředníky se mi najednou zdála úplně malicherná v porovnání s touto sladkou odměnou. Břečkou rozčvachtaný večer se proměnil ve večer pohádkový, najednou jako by přestalo mrznout a foukat a vyšlo veselé a hřejivé slunce. „Tenhle balíček mi nebyl čert dlužen, ale anděl,“ napadlo mě.

Vševysvětlující dopis tam byl také. Kouzelný ježíškovský balíček přišel z krásně opraveného domu v ulici Na Poříčí. Kéž by bylo na světě víc takových domů.

První díl Mluvnice současné češtiny kolektivu autorů z Filozofické a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy představuje srozumitelný úvod do základních jazykovědných disciplín (s výjimkou syntaxe, které je věnován díl druhý) a mnoho zajímavých a přehledně uspořádaných údajů o češtině. Čtenář zde najde poučení např. o:

*slovních druzích, jejich tvarech a gramatických kategoriích
*zvukové stránce řeči
*tvoření slov a slovní zásobě
*vývoji češtiny
*stylu a typech textů
*psací soustavě (pravopisu)

a mnoho dalších a zajímavých informací.

dovolte, abych se na Vás obrátil se stručnou informací o projektu Inovace vzdělávání v oboru čeština jako druhý jazyk a s žádostí o Vaši podporu.
Cílem zmíněného projektu (je řízený MŠMT ČR, rozhodující podíl na řešení má Technická univerzita v Liberci, Univerzita Karlova v Praze a další partneři, např. AUČCJ) je zásadním způsobem zkvalitnit přípravu učitelů pro práci s žáky/studenty, pro které není čeština mateřským jazykem.

Jedním z klíčových prvků projektu je vybudování jazykové databanky („žákovského korpusu“) autentických projevů mluvčích s češtinou jako druhým/cizím jazykem, které se budou dále zpracovávat a využívat (vypracování typologie chyb jednotlivých typů mluvčích aj.).

Jakým způsobem můžete projekt podpořit?
Řešitelé projektu by uvítali, kdybyste mohli na níže uvedenou adresu v kalendářním roce 2010 posílat fotokopie písemných prací Vašich studentů. Mělo by jít o eseje na různá témata (Moje rodina; Čeština a já; Skvělé prázdniny; Město, ve kterém bych chtěl žít; Co je pro mě v životě nejdůležitější aj.), ručně psané v rozsahu cca 150-250 slov. Zájem je o všechny úrovně, optimální by bylo mít od jednoho studenta alespoň 3 práce.

Spolu s kopií esejů je třeba (např. na konci semestru/pololetí) zaslat rovněž seznam studentů-cizinců, na němž bude uvedeno:
1) jméno a příjmení;
2) země původu, mateřský jazyk, event. znalost dalších jazyků;
3) pohlaví a věk;
4) délka studia češtiny;
5) úroveň znalosti češtiny podle SERR (např. A2, B1…).
(V případě krajanů je třeba uvést, že se jedná o daný typ mluvčích).

Řešitelé projektu garantují, že bude následně jméno a příjmení studenta odstraněno a místo něj bude jeho pracím přidělen kód, takže je zaručena naprostá anonymita pisatele.

Adresa pro zasílání fotokopií a seznamu studentů:

doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc.
Ústav bohemistických studií FF UK
Nám. Jana Palacha 2
116 38 Praha 1

Eseje můžete rovněž zasílat naskenované jako přílohu emailu na adresu:
hrdlmaff@praha1.ff.cuni.cz

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

děkuji Vám předem za pochopení a za Vaši podporu.

S pozdravem

Milan Hrdlička

www.factumcz.cz

Korpus DIALOG
Ústav pro jazyk český AV CR, v. v. i.
Letenská 4,  118 51 Praha 1

http://ujc.dialogy.cz

Krajiny češtiny - prosinec 2009

Můžete se zde dočíst názory, postřehy i odborné studie napsané lektory českého jazyka a literatury působícími na zahraničních univerzitách a učiteli vyslanými ke krajanským komunitám po celém světě.

• katalogu českých vysokých škol (http://www.studyin.cz/higher-education-institutions/)
• příručky pro zahraniční studenty (http://www.studyin.cz/living/)
• anglického letáku Erasmus Mundus v ČR (http://www.studyin.cz/scholarships/)